otdielný adj.; k otdiel, otděliti
1. (ot čeho) oddělený, odloučený; [o držbě] nespolečný: morskú toliko zátokú ot vlasti ženské otdielny [ostrov] TrojA 187a (oddělený ~S a ost.); ani odstrčením jednoho [účastníka nedílu] od druhého, ani seděním a držením oddielnym dielnost se nestvrzuje VšehK 170b
2. jur. [o osobě] oddělený z nedílu, vybavený náležitým podílem: poh. Margaretu, dceru svú oddílnú, ženu svrchujmenovaného Ondřeje z Bítovan Půh 2,117 (1407)
3. ot koho čím odlišný, lišící se: židovské královstvie…, který…mělo v sobě lid oddielny obřezováním od jiných lidí ŽídSpráv 263
4. gram. [o adverbiu] vyjadřující odluku: otpovědná [adverbia] sunt responsiva, separativa dic otdyelna KlarVokF 109 (De grammatica)
Srov. dielný, otděľený
Ad 4: srov. Fr. Jílek, Klar. názvosl. mluvn. 43