otdávati sě, -aju, -á ipf. (pf. otdati sě); k otdávati
1. (s kým) uzavírat sňatek, závazným aktem uzavírat manželství; [o ženě] vdávat se: zapoviedajíce [bludaři] se oddauati BiblLit 1 T 4,3 (~Pad, se ženiti ~Ol, se vdávati ~Praž) nubere; zčestná a čistá žena nikdy druhé se neotdawa GuallCtnostK 237 nunquam…nubit; že těch žen nebude [hříšník] želeti proto, že je ztratil, ale viece, že sě s nimi kdy oddawal GestaB 15a (v obraze); jenž [manželé] se ne ve zdraví toliko oddawagij a ne na den ani na čtvrt léta BechNeub 191b; všichni, ješto se z nepravého lože urodili, kterýchž otcové a matery se neoddawali PrávŠvábE 40b
2. na co, k čemu [k chování] oddávat se, věnovat se něčemu; [nežádoucímu] propadat: pohanští filozofi za ohyzdu jmají, ktož sě na tělesné líbosti oddawagij ŠtítSvátA 1b; oddáwá se [věřící] ku pokoře, k bázni a třesení před tou svátostí velebnou a k čistotě srdečné JakZjev 390a; lidé, ješto se otdawagi na púti RokJanB 9a; aby se často modlili [učedníci Kristovi] a otdawali na modlitby RokLukA 119a; ║ ješto [kněží] se otdawagi k rolém a jsú jako jiní hospodáři RokLukA 364b (meton.) věnují se zemědělství