otcovstvo, -a n.; k otec, otcóv
1. (koho) otcovství, otcovský stav (něčí) n. vztah (k někomu): Abaim otec jim anebo otczowſtwo jich VýklHebrL 173a paternitatis; Abia otec pán nebo otcového pána anebo páně otczowſtuo VýklHebrL 173b paternitas; od kterého všeliké otczowſtwo pochází i mateřinstvo, vzhlédni na tuto ženu plodnú ŽídSpráv 216; ║ tu jest otcowſtwo a počátek lži JakZjev 363a (fig.) zdroj, původ; vždy jsme starali Vaše Otcovstva [o papežských legátech] ArchČ 20,550 (1467) žádali jsme vás, otcové (srov. otcovstvie 2). – Srov. otcovnost, otcovost
2. pokolení (z jednoho otce), jediný rod: od něhož [Boha Otce] všeliké otczowſtwo v nebesích i na zemi jmenováno jest EvOl 166a (E 3,15: var. v. otcovstvie 3) paternitas; všeliké otczowſtwo v nebi i v zemi ChelčPost 32b (E 3,15)
Srov. otcovstvie