otchod, -a/-u m.; k otchoditi
1. čí odchod, odejití n. odcházení: smutni ste mým odchodem WaldhPost 74b, pod. t. 70a
2. východ, cesta odněkud vedoucí, výjezd: že mi jest vpadl [pohnaný]…v cesty…, v příchody i odchody, ježto k Medlovu sluší Půh 2,416 (1413); ║ lien othod (m. otchod) vel hryz, lienteria třevnie pakostnice SlovOstřS 90 konečník
3. též v pl. záchod, místo ke konání tělesné potřeby: což v usta vende, v břicho jde a na odchod potom jde EvRajhr 111b (Mt 15,17: na odchod vypuščeno bude ~Ol, v záchod puštěno bude BiblOl, na chýšku sě vypúštie ~Pad, ven vypúštie se ~Lit, ~Praž, sě ven vypustí ~Drážď, ven vycházie lajnem EvPraž, na pochodování vypustí sě ~Zimn, na pochování vypustí sě ~Beneš, z něho [břicha] vynde ~Víd) in secessum emittitur; všecko, což jest zevna a vcházie v člověka,…nevcházie v jeho srdce, ale u břicho a v uotchody vyjde BiblDrážď Mc 7,19 (~Ol, ven ~Lit, ~Praž, na záchod ~Pad) in secessum
Ad 2: lien est…scheys darm SlovDief 184a. – Ad 3: za lat. secessus stč. též stolicě