1. v imper. [o něčem nežádoucím] ot koho stát se dalekým, být daleko, vzdálit se, odstoupit: Odbuḋ ot nás taký hřiech, bychom odstúpili od hospodina BiblCard Jos 22,29 (~Ol, ~Lit, odstup ~Pad, ~Praž) absit a nobis; otbud to ote mne [Josefa], bych učinil to [tj. potrestal své bratry] BiblOl Gn 44,17 (obuď ~Card, ~Lit, odstup ~Pad, ~Praž) absit a me, ut…; Otbud to ot nás, bychom ostanúc hospodina slúžili bohóm cizím BiblOl Jos 24,16 (odstup ~Card a ost.) absit a nobis. Jen v Bibl (podle lat.)

2. [o člověku] ot koho, čeho [nežádoucího] vzdálit se, odejít od někoho n. od něčeho: Otbud daleko ot člověka, jenž jmá moc zabiti BiblDrážď Sir 9,18 (otchoď daleko ~Ol, vzdal se daleko ~Lit, daleko buď ~Pad, ~Praž) longe abesto; když jest mohl [Ježíš] i tuto neskrývaje sě odbyty rukú těch, ješto jej kamenovati chtiechu ŠtítSvátA 145a manus…evadere uniknout rukám

3. [o člověku] jak [v stavu] setrvat, zůstat nadále beze změny: Otbude li [moudrý] tak, jeho jmě po sobě dobrého viece než jiných tisíc ostaví BiblOl Sir 39,15 (var. v. obyti) si permanserit; v tom rúše [svátečním] počestně bychom před bohem odbyly ŠtítSvátA 204a; ║ paní Elška, teď máš [šperky], ješto budeš mezi dobrými lidmi také moci odbýti a choditi ArchČ 16,209 (1478) pobýt

1. koho (gen.) [nežádoucího člověka] (ot koho, ot čeho, z čeho) poslat pryč, přimět k odchodu; [svou ženu ap.] zapudit: Ozěp…chtieše jie [Marie] tajně odbyti EvZimn 3a (Mt 1,19: var. v. opustiti¹ 6) dimittere; nižádný jí nemohl od nich [mrtvých] odbyti, tu chtěla s nimi do smrti býti TristB 195b odloučit; aby jeho [přijatého vraha] odbyl v druhých šesti neděléch ŘádZemA 48b a se dimittat; Otbuda nestatečného múdřějí bude mladec BiblOl Pr 21,11 (když tepú zlosyna ~Lit, ~Pad, ~Praž) mulctato pestilente; mne [vychovatele] odbud, ať dá král miesto mne jiného ŠtítBarlB 118 eice me a facie tua; nehodných [lidí] otbude z domu svého BřezSnářM 72a arcebit vypudí; mne [Perchtu manžel] tak z Viedně odbyl, že jsem neměla nic na ztravu ArchČ 11,252 (1450); musíte [Pražané] mistra Křišťana i s jeho kněžími od toho kostela odbýti BřezKron 496 quod magistrum…a…ecclesia evadatis; má jich [vzpurných uprchlíků] od sebe odbyti ArchČ 6,554 (1483)

2. koho (gen.) zbavit se někoho, vymanit se z něčí společnosti; [dotěrného] odbýt někoho; [provázejícího] odpoutat se od někoho; vždy za sebú lva viděl [Bruncvík], a kdež kolivěk několiko dní šel…, zdali by mohl odbyti jeho BruncBaw 5a; ač ne proň [naléhavě prosícího], ale pro jeho ohýralost chtě jeho odbyty, požiči jemu ŠtítVyš 93b (srov. L 11,8); hospodin skryv sě, nepřátel svých odbyl ŠtítSvátA 145a declinaverit; tu sem jich [nápadníků] múdře odbyla GestaB 70a; aby tebe mrtvého skoro odbily [přátelé] HusZrcM 36b reiciant; když jich odbyl [Ježíš], těch zákonníkóv, jal se opět mluviti RokJanB 130b; ║ nelzeť dvěma jest pánoma…spolkem vzácně poslúžiti; musíť jednoho odbyti Budyš 28a zkrátit

3. koho (gen.) [sloužícího ap.] (z čeho [panství]) propustit ze služby s náležitým vyrovnáním: když bych jich [najatých panošů] odbyl, tehdy mám je odprovoditi na tvrz…na svú škodu ArchČ 1,143 (1402); hospodář, když by pacholka chtěl odbýti, má jemu tejden napřed věděti dáti ArchČ 14,444 (1444); chce li jeden pán odbyti svého činežného člověka z svého sbožie PrávSasE 64a wisen von sinen guten; kterak bychom jie [služebné] mohli pěkně odbyti a poctivě ArchČ 11,266 (1455); čeled aby odbyta byla slušně ArchČ 6,520 (1487); ║ ač bychom jich [svých poddaných] komu odbyli my neb dědicové naši aneb potomci naši, kdo by je koli naším právem drželi ArchČ 16,550 (1500) postoupili je (srov. III/l)

4. jur. koho (gen.) [spolumajitele, dědice ap.] (z čeho [majetku] čím [podílem, věnem]) odbýt, vybavit někoho něčím jemu patřícím, zvl. při jeho odchodu z příbuzenského nedílu (v. „nediel“): dicens [Bohunco], quia Káčě filia Cubconis est dudum tradita marito a jest jie otbyto ArchČ 35,275 (1398); podávám na VMt, spravedlivě li té mé dcerky má [manžel] odbyti jejie věnem po tom rozvodu ArchČ 4,345 (1403); ona Domka byla sestra bratrova nedílná a on mezi tím umřel neodbyv jí Půh 2,140 (1409); Mikeš Divuoček odbyl a dosti učinil svým bratřím…za jich diely ArchČ 37,36 (1424); jestliže by jich dielem neodbyl [otec synů] ZřízVlad k4b si illos nondum emancipasset; toho každého [sirotka ženského pohlaví]…mieti budem z toho ze všeho zbožie a statku odbýti a vypraviti, každému sto zlatých uherských dadúce ArchČ 8,378 (1477)

5. koho (gen.) (čím [obnosem, naturáliemi] za co) vypořádat se, vyrovnat se s někým, uvést do pořádku své závazky (zprav. peněžní) vůči někomu: mezi Petříkem z Dědic a Bohuší z Holubka tak jsú páni nalezli: ponovadž se zná k listu, má jeho odbýti svým dílem Půh 2,138 (1409); neměl li s jim [kněžím] peněz dáti, musil s obilím odbyti, koláči, ovocem PísHusit 126; odbyv [dlužník] mne jistinú Půh 3,514 (1437); má obžalovaný ten dluh…žalobnici zaplatiti a potom odbuda jie NaučBrn 34; Jan Ronovec, jsa jeho [Sádlův] člověk neodbytý, …ať by on již psaného Jana Sádla odbyl a učinil jemu spravedlivé ArchČ 5,280 (1459); aby byl odbyt za ni [služebník za zlámanou kuši] ArchČ 8,128 (1474) odškodněn; za službu i za škody žádá odbyt býti ArchČ 15,30 (1478); kteříž by lidé neměli českých grošuov…, aby mohli svých pánuov haléři odbyti ArchČ 4,516 (1485); ║ lépe jie [„hospody“] odbyti sličně, nežli o ní mluviti zle ŠtítSvátA 103b vyjít s ním (tj. hospodářem )

6. koho (gen.) odbavit někoho, vyřídit něčí záležilost: že jich [přísežných] druhdy k jich vuoli…naspěch nemuožerne [král] odbyti PrávHorK 4a expedire; ješto [kněží] nepřevědúc člověka, nesrozumějíc odbudete lechce BechMuz 75a; odbuď ho [posla], což najspieš móžeš ArchČ 3,63 (1452); ║ stuol připravil [hospodář]…a z toho, což měl, jeho [krále] odbyll kromě vína, neb toho neměl GestaB 42a pohostil; bylo li by, že by kto z nás…něco nelibého učinil, hotovi sme…Jeho Milosti odbyti podlé jeho vuole GestaB 79a pro eo satisfacere dát zadostiučinění Jeho Milosti (dat.)

7. jur. koho (gen.) [žalobce] (z čeho, čeho [žalovaného] čím) při soudním řízení zprostit se obvinění někoho (z něčeho): pohnaný jmá samú přísahú odbyty póvoda DubA 1a; škody opovídám, a když mne toho [žaloby synové] odbudú, mám s nimi více mluviti Půh 1,147 (1406); Milota…poh. Annu z Kralic…, že jej pohnala dvěma póhonama, tu jí (ji ed.) odbyl panským nálezem Půh 3,4 (1417); když mne [žalobce] z toho odbude [pohnaný], mám k němu více mluviti Půh 4,30 (1459)

1. čeho [nežádoucího, tíživého] (čím, za co) zbavit se, zprostit se něčeho, odstranit od sebe n. ze sebe něco; [hříchu] očistit se od něčeho: aby lstí otbil [Herodes] lsti ComestC 275b (pomstil ~K) ut…vindicaret; ktož má hřiech, chce li zde [na světě] odbyty jeho, za menší pokutu odbude ŠtítSvátA 219a; v tom tracení odby [Nero] té veliké žáby MartKronA 98a; biedy spolu již odbudu [svatí], psoty zbudú KancJist 76; která žena po porodu neodbude toho svého ložce LékFrantA 93b; toho [červa v uchu] takto odbudeſs LékRhaz 68; pakli již to [hřích] mají za hřiech, ale velmi toho lehce odbudú RokJanB 35a; odbyli sme zlého, jakž sme mohli CestKabK 12b vyhnuli jsme se zlému; ║ když již s těch osluov neb velblúduov ztravy odbudú [kupci v karavaně], že již nic nenesú, zabijí je CestMil 31b exoneraverunt spotřebují všechnu potravu (z nákldau)

2. jur. (čím) zprostit se obvinění: o kterúžkoli při člověk pohnán bude, když nemuož býti svědomím přemožen, přísahúť odbude PrávHorM 51a si iuraverit, ei proficiet ius iurandum (volný překlad); ponvadž se Beneš nezná, aby podle póhonu odbyl, a to řekl učiniti zajtra Půh 3,174 (1437); kdyby to mělo býti za právo, aby ktož by přijímal zlodějské věci, i měl tiem odbyti, že kúpil nevěda od koho ArchČ 10,16 (1479); ║ má [obžalovaný] svú nevinu v tom svými dvěma prsty na kříži přísahú odbyti podle práva NaučBrn 22 dokázat, prokázat; ten, ktož pohnán jest, poručníkem odbyti nemuož, než sám osobně státi TovačA 46a vyřídit to (obhajobu)

3. čeho [nežádoucího chování] zanechat něčeho, upustit od něčeho: donidž sú toho [hříšného jednání] proti bohu neodbyly [Židé] ŠtítBarlB 189; neodbude li hřiešný zlé vóle HusVýklB 21b

4. čeho, ojed. co [majetek] (komu za co) postoupit, převést něco do vlastnictví někoho jiného, zvl. odprodat: ktož kolivěk některých dieluov kterýmž kolivěk obyčejem otbyl by, před těmi pergmistry jich otevzdávajte PrávHorS 123b alienaverit; nemovitého [statku] trhem nebo vzdáním odbuda ArchČ 1,199 (1421); máme jim [měšťanům] dáti svobodu, aby své pobrali, odbyli a preč bez našie překážky sě stěhovali CJM 4/1,372 (1437); chtěla sem toho [drahokamů] také svým za dobré odbyti TovHád 34b; prokofeřuje li jeden pacholek své samého sbožie anebo…kterýmž koli obyčejem on toho odbude, svú samého volí PrávSasE 133a gelöset; odbuď mi svého koně plavého ArchČ 10,7 (1478); ║ ovce střižené sú doktorové světí…a vlnu, t. statek sbožie tělesného, pro Krista odbyli sú VýklŠal 69a amiserunt opustili; chtěli li by to [pronajatou zahradu mniši] ujieti a za ni jim [majitelům] tolikéž, což i jiní, dáti, mají jim o to předkem odbyti ArchČ 18,194 (1499) s nimi v té věci přednostně sjednat prodej

5. čeho [povinnosti, služby] zhostit se něčeho, zbavit se nějaké povinnosti jejím vykonáním, odbýt si něco; [ledabyle, povrchně] odbýt něco: aby spieše otbyly [vojáci] stráži jeho [Krista] LyraMat 175a ut…de eius custodia citius expedirentur; ač sú [kněží] zlí aneb netbaví, že toho [zádušní mše] odbudu leckaks, na pospěch brebcíc ŠtítKlem 157a; když…zpieval sem s jinými vigiljie, tak sme zpievali, jedne abychme odbyli HusVýklB 119b; žádný tehdy křesťan, prvé než mše svaté odbudu, jísti hmotného chleba nemá BechMuz 151b; dobré věci počieti, ješto nemají dlúho trvati, jakožto kupčiti, ješto brzo chceš zase odbity Strahov DG V 3,24a (Nebeská znamení); ║ aby žena, když porodí, poloha svého, čímž najspieše muož, odbila CestMil 81b locum…dimittat odbyla si, ukončila své ležení; abychom jemu [Žakavcovi] dali svědomie, že jest řádně počtuov odbyl ListářRožmb 2,5 (1438) provedl vyúčtování

6. čeho, za co [dluh, pokutu, škodu ap.] (čím, komu) zaplatit, uhradit, vyrovnat: když málem odbuducz [„vládyky“] berně, mnoho vezmú na svých lidech královým jmenem ŠtítKlem 86a; infestare…pro pecuniis, quod totaliter et omnimode evasit [Bárta], quod vulgariter dicitur otbyl jest SSL (LibCivRac 13b; 1393); aby sě to [škoda na majetku] věřitelóm našim… otestalo, i odčiněno i navráceno i otbyto bylo ArchČ 3,246 (1424); bude li shledán vinen [soused]…, viny mne [tj. místo mne], dědicóv a budúcích mých má otbýti CJM 4/1,398 (1442); pakli by otec panny [svedené] dáti nechtěl [za manželku], odbude [svůdce] penězi podlé obyčeje věna BiblPraž Ex 22,17 (vrátí penieze ~Card, ~Lit, má navrátiti ~Ol., pod. ~Pad) reddet pecuniam; ktož by koli jeden druhému dlužen byl zlaté, buď uherské neb rýnské…, bude moci odbyti za zlaté groši, penězi neb haléři českými ZřízVlad h4b solvi potest; ostatku [dluhu] chtěl listem na dluh a zástavu na Dambořicích odbýti Půh 5,247 (1492)