otbytý adj.; k otbyti
jur. [o pozůstalém potomkovi] odbytý, vybavený náležitým podílem: chtěl li by ten syn již otbyty jmieti diel s dětmi neotbytými PrávPražA 251; o dětech odbytych i neodbytých po smrti otce ostavených PrávŠvábE 11a (v nadpise). – Srov. otděľený 3, neotbytý