osvědčiti sě, -ču, -čí pf. (ipf. osvědčovati sě); k osvědčiti
1. ohlásit se, přihlásit se: jdiechu všickni, chtiece sě oſwiedcziti, každý do svého města EvZimn 3a (L 2,3: var. v. opověděti sě 1) ut profiterentur; vzjide Ozěp z Nazareta…, chtě sě oſwiedcziti s Marijí, sobě otdanú ženú EvZimn 3a (L 2,5: BiblDrážď, ~Ol, aby sě pokázal EvSeit, aby sě ukázal ~Ol, aby sě opověděl ~Beneš, aby se přiznal BiblLit, ~Pad, ~Praž) ut profiteretur
2. jur. že… před kým [úřední osobou] oznámit, prohlásit, učinit prohlášení: tu se jest osvědčila [Klára] přede všemi, že nemám [žádnou pohledávku], ani moji děti, ani moji budúcí SvědBydž 458 (1464)