relig. [o člověku] stávat se svatým, tj. blízkým Bohu: všeliký, ješto jmá tu naději v něm [Bohu], oſwieczuge sě, jakžto i on svat jest BiblDrážď 1 J 3,3 (~Ol, ~Pad, posvěcuje sebe ~Praž) sanctificat se; rozmnožie sě zabití od hospodina, jižto sě oſwyeczowachu a čisti sě mniechu Pror Is 66,17 (BiblOl, se posvěcováchu ~Lit, ~Pad, ~Praž) sanctificabantur; neb se hned svatý počal [Kristus], ale jiní světí tepruv v životě se oſwieczowali RokLukA 23b; ║ ač buoh v sobě nerozšiřuje se ani roste, ale když my se menšíme od chvály světa, tehdy on v nás oſwiecuge se RokJanB 39a je více a více uctíván (srov. osvětiti sě 1); pro tré neb čtvero dětí mohú [„panny“] dobře prostovlasy choditi, jako by pod bílým křížem se vosvěcovaly KalLuc 24 se zasvěcovaly (?)

1. rozzařovat se, popř. svítit, zářit: počěchu … oſwieczouati sě blýskoty BiblOl Ex 19,16 (~Pad, se blýskati ~Card, ~Lit, rozněcovati se ~Praž) micare; čím ji [pravdu] viece chtie zastieniti, tiem viece se oſweczuge HusKorJ 3b (v obraze); jesličkyť se oſwyecugi, nové světlo noc vévodí KancJist 108; ráno bývá, že slunce vycházie a oſwiecuge se, a večier se tmy přibližují RokLukA 446b. – Srov. osvětlovati sě

2. čím [zázraky] zářít, skvít se, být proslulý: když těmito i jinými mnohými zázraky divóv posel boží kážě oſwieczowal sě Frant 79b cum…coruscaret; Václav mnohými se divy oſwieczowal SilvKron 21a claruisse

3. relig. [o člověku, jeho rozumu ap.] (čím, skrze co) osvěcovat se duchovně, přijímat světlo dokonalejšího poznání: kázáním slova božieho rozum sě oſvieczuge HusPostH 10a; čím sě viece zjevuje [boží pravda], tiem dušě křesťanské zpósobilé viece oſwiecugi se JakVikl 181a illustrat; kteříž…ku Pánu se obracují, oſwiecugij se a pravdu poznávají JakZjev 39a; skrze takové mluvenie [o Bohu] oſwieczuge se rozum, že lépe pozná člověk sám se i boha ChelčPost 112b