ostrovový adj.; k ostrov
[o osobě] ostrovní, (ve funkci gen.) ostrova n. ostrovů: všelicí bydlitelé oſtrowowij BiblOl Ez 27,35 (ostrovóv ~Pad, ~Praž) insularum. – Srov. ostrovský 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ostrovový, ostrovský adj. ostrovní, ostrova: všelicí bydlitelé ostrovoví
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.