ostřěhovati, -uju, -uje ipf. (pf. ostřieci)
1. čeho střežit, hlídat něco, uskutečňovat hlídky kolem něčeho: vladař oſtrzyehowaſſye města damasckých, aby mě [Pavla] polapil EvOl 105a (2 C 11,32: stržieše BiblOl, střěžieše ~Lit, ~Pad, ostřieháše ~Praž) custodiebat
2. koho ot čeho chránit, opatrovat před něčím: od zlých příhod vždycky jeho [mnicha Bůh] oſtrziehowaſſe OtcF 62a (ostřieháše ~C, vystřieháše ~B, ~A, ~D, pod. ~E)
Srov. ostřiehati
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
ostřěhovati v. ostřiehati Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ostřiehati, -aju, -áš, ostřěhovati, -uju, -uješ ned. střežit, hlídat, opatrovat, chránit; pozorovat, sledovat, číhat na koho; zachovávat co, dbát čeho; ostřiehati tvrdé cěsty nevyhýbat se utrpení, snášet utrpení; — ostřiehati sě dát si pozor, varovat se, vyhýbat se čemu, chránit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
ostřěhovati nedok. = stříci, ostříhati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.