koho/co [žádoucího] („sobě“) přivlastňovat si; [nenáležitou poctu ap.] osobovat si; [lstí, násilím] zmocňovat se někoho n. něčeho: proč mi mé rytieřě ode mne lúdíš a sobě jě oſobuges PasMuzA 300 tibi recolligis; obecnie mocný sobě oſobuge BawEzop 459; kterým právem oſobugeſs sobě obec Čtver 16b usurpas; diábel… sobě… boží (-uo- rkp) chvály oſobugie TrojA 75b; oſobuge sobě [Jeroným] moc stolice apoštolské AktaKost 77b usurpando; což k své straně služebník boží oſobuge, ano to jemu nepříleží JakZjev 388b si přivlastňuje ve svůj prospěch; ďáblové je [hříšná pokolení] oſobugie sobě a vládnú jimi ChelčSíť 91b; to jest povaha dobrého posla, aby sobě neoſobowal, což slušie na jeho pána RokJanB 15b; aniž více jména…královského čeledína sobě oſobug SilvKron 91b neque… usurpes; někteří nyní aneb prvé úřady sobě osobovali listy královskými ArchČ 4,445 (1471); ║ jenž sobě oſobugi lidi u bludiech a chtí býti zprávce zástupa nebo roty bludné ChelčJan 47b shromažďují okolo sebe; když věc stvořená sama od sebe proti přirození… postúpí a tudyť jméno hodné oſobugie, žeť slóve proklatá neb nešlechetná poběhlkyně KorMan 171b získává; vše, což sme vzali daruov od pána boha, nic sobě neoſobugijc, tolikéž mu…vrátiti BechNeub 21a neponechávajíce