1. co [žádoucího] („sobě“) přivlastnit si, přisvojit si něco; [něco abstraktního] osobit si (kniž.); [násilím, lstí ap.] zmocnit se něčeho; [zemi] podrobit si, opanovat: ti sobě oſobychu země DalV 1,27 dy eigintin in; stařec vzě jeho [nebožtíkovu] sukni pro pamět i oſobi ji sobě OtcB 152b sibi vindicavit; Římené jej [lva] oſobichu BawEzop 1994; tu jsú sobě Moravu oſobili [Slované] PulkS 3; město Pražské <by byl> sobě oſſobyl [Svatopluk] PulkB 89 occupasset; že ot ižádného té moci nemá [Kristus], ale sám sobě ji oſobyl LyraMat 135a sibi usurpare; každý z nás chtě ji [jalovici] sobě oſobyti, neb sobě ji pojieti Čtver 174a sibi appropriare; šelma oſobila sobě jméno lásky JakZjev 192a; ti [biskupové] sú sobě oſobili žehnánie oleje, že musí u nich kupovati RokJanB 320b; měli jej [Jana Křtitele] za Mesiáše…, ale Jan nikoli sobě toho nechtěl oſobiti RokPostA 52a; kněz Jan na místě podkomořího úřad sobě osobiv BřezKron 496; zbožie světská, duchovnie, mnišská, špitálská… všecka jsú světskú mocí odjata, osobena PapStíž VýbAkad 2/2,133; ten, ktož sobě právo královo chce oſobiti ZřízVlad 17b appropriare; ║ oſobi sobě dolní pás lněný BiblDrážď Jr 13,1 (oſob sobě Pror, BiblOl, obdrž sobě ~Lit, ~Pad, ~Praž) posside tibi opatři si; Neoſobiṡ jmene hospodina boha tvého tobě nadarmo BiblCard Dt 5,11 (~Ol, ~Lit, ~Pad, nevezmeš ~Praž) non usurpabis nevezmeš, neužiješ; pokoj sobě oſſobyw [Jeroným] bez skonánie JeronM 36b possidet získav; ušlechtilost rodu s starosti a z vetchosti předkův hledajíce…, snadně sobě počátky oſobiti mohú SilvKron 6b sibi…vindicabunt připsat si (?) ♦ osobiti k dědičstv́ú co/koho zdědit, získat jako dědictví: žádúcie střiebro jich [Izraelských] kopřiva k dědičství oſobij BiblDrážď Os 9,6 (~Ol, děditi bude ~Lit, ~Pad, ~Praž) hereditabit; plémě tvé lidi k dědičství oſoby BiblDrážď Is 54,3 (Pror, BiblOl, obdrží ~Lit, děditi bude ~Pad, ~Praž) hereditabit
2. co [zemi] k čemu, čemu [k své državě] připojit, přivtělit: což by mohl uherské země dobyti, da jemu [Svatoplukovi císař] moc k svéj zemi oſobyty DalC 24,44 (~V, osaditi ~L) czueygen; královstvie [polské] svému panství oſobyl [král Václav] PulkB 191 (~Lobk) subiciens
3. koho/co („sobě“, „svému panstv́ú“) podmanit si, podrobit si, ovládnout: hospodin mě [moudrost] jest oſobil ot počátka svých cěst, dřéve než je byl co učinil BiblOl Pr 8,22 (držal mě EvOl, vládl jest mnú BiblLit, ~Pad, ~Praž) possedit me; kto chce mieti známost, aby jej milost oſſobyla božie, ten miluj darmo Aug 78a; milost pravá… tak srdce Franciškovo naplnila bieše…, že všeho vidina jest muže božího svému panství oſſobiti Frant 49a in suum dominium vindicasse; ať tvé vóle sobě neoſobi [ďábel] HusVýklB 38b; lid tvuoj tento, kterýž jsi oſobil BiblPraž Ex 15,16 (jehož jměl si sobě ~Card, ~Ol, ~Lit, jejž si obdržal ~Pad) possedisti; ║ jemuž [ďáblu] s byl jistě oſſoben, pirvním člověkem poroben UmučRajhr 105 poddán; zvolil [mládenec] sobě tuto chot věčnú múdrost a žádaje tu milú svému srdci velice a hluboce oſobiti OrlojB 57b incorporare přidružit, učinit nepostradatelnou
4. co [výrok, znalost] („sobě“) osvojit si, zvládnout něco, naučit se užívat ničeho: jediné sobě oſobiece toho [řečí Viklefových] řeč některú, i mníte, že všemu rozomiete ChelčBisk 70a; aby se tiem lépe to řemeslo [nožířské] mohlo zde [v Plzni] osobiti ListářPlz 2,322 (1493)
5. koho („sobě“ za koho) vyvolit si, zvláště vybrat: jenž [Kristus] sobě jest tak duostojnú služebnici oſobyl PasMuzA 603; ktož bohu čistotu slíbí, jižť jest sobě ho za svého manžela a za choti svého oſobil a zaslíbil HusManžV 112b; nynie mistrové mnohé oſobili sú sobě za staré svaté ChelčJan 46a; sám ji [duši] sobě oſobil [Vykupitel], na křtu očistil BechMuz 109b; ║ vdovu nebo podběhu sobě oſobij BřezSnářM 138a vezme si za ženu
6. [o někom mocném] osobiti (sám) sobě co vyhradit si, určit výhradně pro sebe: nic sám sobě neoſoby [Bůh], všeť v obec s námi rozdělí KancJist 56; aby… se v to nepletl [člověk], což jest sobě buoh oſobil ChelčSíť 72a; aby byl kto dveře, toho jest žádnému nedal [Kristus], než sám sobě to oſobil, že jest on jediný sám dveře RokJanB 167a