osobnost, -i f.; k osobný
1. zvláštnost, zvláštní jev, jedinečný jev: znamenie prvého zrcadla: …tělesenstvie v uoſobnoſty VítAlan 3b formam cum subiecto; divnúť oſobnoſt uzřěšta (wziyeſſta rkp), což buoh učini] stvořenie, svéj chvále na oslavenie VítAlan 13b; v uoſobnoſty jeden sluove [Bůh], však z Trojicě osoba pluove VítAlan 17b. – Srov. osobstvie 1
2. zjev, vzezření, vnější podoba: non per speciem, id est non per apertam visionem ne skrze tělestnost vel tvárnost aut tělestnú oſobnoſt VýklKruml 293a (2 C 5,7: skrzě vieru chodíme, a ne skrzě tvárnost BiblOl, ~Lit, ~Pad, ne skrze viděnie tváří v tvář ~Praž, ne skrze naději EvOl); ║ proto jest nám oſobnoſt svú odjal [Kristus], aby dokonalejší bylo duchovní milování BiskSvátA 12b tělesnou podobu. – Srov. osoba 2
3. čí [někoho významného] osobnost, osoba: před naší [královou] osobností stoje urozený Jindřich z Rozemberka ListářRožmb 1,253 (15. stol.)
Ad 2: za lat. species stč. též obličěj, postava