osobě adv.; k o sobě (v. o II A 1)
s pron. osobním osobně, pokud jde o něčí osobu samotnou (ne o osob více); „on osobě“ on sám ap.: daj mi věděti, kteříž by se tobě osobě k tomu sjezdu líbili ListářRožmb 3,30 (1445); dává jemu [pohnanému] vinu podle vší obce a nedává jemu vinu, což by jeho osobě dotklo Půh 3,636 (1447)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
osobě adv. osobně, svou osobou; zvlášť
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.