1. (čím [okem] pro co [nemoc, pláč ap.] oslepnout, stát se slepým (na něco), pozbýt zraku (ztrátou něčeho): když jeden čas svým sě modlám modléše [pohan], tu stoje jedniem okem oſlnul PasMuzA 475 oculum perdidit; svatý Longinus anebo pro nemoc, anebo pro strast byl oſlnul PasMuzA 167 cum…oculi eius caligassent; pro plakánie a pro bděnie oſlnul byl [mnich] JeronM 51a privatus corporali lumine oculorum; král Jan tehdy ovšem bieše oſlnul KarŽivB 188b excaecatus erat; lajna horká vlastovičie jemu [Tobiášovi] v oči z hniezda upadla, tak že ihned oſlnul BiblOl Tob 2,11 (pod. ~Lit, byl jest slep ~Pad, voslep jest ~Praž) ut…fleret caecus; jedni jsú ohlechli, druzí oſlnuli CestMandA 221a (oſſlynuly ~B); contabescent, id est languebunt… oſlnu VýklKruml 203b (Zch 14,12 oculi eius contabescent: oči jeho zetléta v děrách svých BiblOl, ~Lit, zhynú ~Pad, vadnúti budú ~Praž); že všichni [nepřátelé] oslnou BřezKron 519 — v obraze: já jsem přišel na tento svět na súd, aby kto jsú neviděli, prozřeli, a kto vidí, oſlnuly BiblDrážď J 9,39 (~Ol, slepi byli ~Lit, ~Pad, ~Praž) ut…caeci fiant; co stojíte [mistři] jako trupci, Oſlnuwſe i zdřevěněvše, ohlechše i oněměvše LegKat 2142. – Srov. oslepnúti

2. v čem, ot čeho, pro co [zářícího] oslnout, být oslněn, prudkým ozářením zraku přestat vidět: že sú od blesku světla jeho [satanova] mnozí oſlnuli a viec sú neprozřeli až do smrti ChelčBoj 384b; aby vešken svět oſlnul v takém blesku slávy Kristovy ChelčKap 221b (v obraze); když sem byl oſlnul pro jasnost světla toho BiblPražA 22,11 (když sem neviděl ~Ol, ~Pad) cum non viderem; ║ i to malé světlo v nich [lidech] oſlnulo před velikým světlem [Kristovým] RokJanB 161b pohaslo, pozbylo jasu, záře

3. (čím, skrze co, v čem [obluzujícím] v čem [rozumu]) být zaslepen (na něčem), ztratit schopnost (něčeho) správně uvažovat n. jednat; [o rozumu, srdci] otupět: smrtelným strachem oſlnuwſe HradMar 57a; skrze to [žádosti] rozum bývá oklamán a oſlne ŠtítPař 47a; kterak…v čas Antikristóv… stydne lid v lásce a oſlne v čas pravdy JakBetl 121a; aby lid v tom [hlásání okázalé chvály boží] oſlnul ChelčSíť 183a; pomsta od boha, že tvé srdce oſlne a ztvrdne, k dobrému bude neohbite RokJanB 209a; když padne v hřiech, hned člověk oſlne v rozumu RokLukA 379a