|
|
|
osadní, -ieho m., ojed. osadný, -ého; k osadný 1. (čí [faráře], čeho [fary ap.]) osadník, farník, člen náboženské obce podřízené příslušnému faráři: oſadnij všicni ku přijětí těla božieho přistúpichu OtcB 88a; s právem jest pohřeben v pekle [bohatec], nebo jest byl diáblóv oſſadny; mnohú věcí móž poznati svého oſſadnyeho: prvé přijímá li od něho křest, druhé dává li mu desátek, třetie bývá li na mši WaldhPost 98b (v obraze); faráři pak mohú…dáti moc…svému oſadnyemu, aby sobě obral zpovědníka podobného ŠtítKlem 131b; farář má z svých oſadnijch vydati počet ŠtítSvátA 88b; jiný osadní, který by sobě nezvolil pohřebu u bratří ArchČ 6,12 (1407); pohoniec [kněží] svých oſadnych z desátkóv a z jiných věcí HusVýklB 130b; Čtenie a epistole v svátky aby svými oſſadnymy (m. svým oſſadnym) kázal [farář] obecně ListySkot 11a tuos…parochianos; cizie fary zpravují [Rokycana a jeho druhové], draho je najímají, woſadnie šacujíce Pís Třeboň, SA A 16,194a; že mně a osadním drží [pohnaný] dvuor kostelní Půh 4,25 (1459); osadní fary a kostela Matky božie Týna ArchČ 18,352 (1477); oni sami ti osadní již se o kněze sobě starati mají ArchČ 8,489 (1481). – Srov. osadník, osadný 1 2. v pl. představitelé kolektivního svědectví „osady“ 1: destinati sunt…sollempnes milites cum beneficiariis… Ossadni ad revocandas et determinandas metas predictas secundum ius terre Reg 2,262 (1269). – Srov. osada 5 3. v pl. členové vojenské posádky, posádka: dobyli [pražané] Němečského Brodu, zbivše oſadne SilvKron 53a (zmordovavše žoldnéře ~Konáč) interfecto praesidio; studně [na Karlštejně]…, odkudž vodu oſadni brali SilvKron 55a (obležení ~Konáč) oppidani. Jen v SilvKron. – Srov. osádka 3 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
osadný, osadní adj.; k osada 1. [o lidu, kostelu] farní, patřící k náboženské obci podřízené příslušnému faráři; „osadní ľudie“ (čí) farníci: kněz vzav s sebú všecky lidi oſadnie PovOl 271a assumptis suis parochialibus; v kostelech hlavních, oſadnijch, v klášteřích AktaKost 31a in ecclesiis…parochialibus; že mu [knězi] ti sedláci osadní nechtie nic dávati ArchČ 15,17 (1476 ?); spolu <s> kostelníky dublevskými a lidmi osadními toho kostela DluhRožmb 208 (1477); aby lidé moji tu osadní tak jako hovada bez služby božie nebyli ArchČ 15,60 (1492); ║ vzvyšte jeho [Hospodina] v sboru oſſadnem ŽaltWittb 106,32 (BiblDrážď, oſadniem ~Lit, v sňatce ľudském ŽaltKlem, ve sboru lidském ~Pod, BiblPad, v kostele osady ŽaltKap, BiblOl, v cierkvi lidu ~Praž) in ecclesia plebis církevním („osady“ 2); súdek nový… kostelníci penězi osadními jmají připravovati ArchČ 15,543 (1450) osadníků. – Srov. osadní 1 2. jsoucí z lidu, neurozený: da [Astyages] dceru svú rytieři oſadnemu, aby syn z nie sě úrodě nebyl šlechtic ani mocný ComestC 237b (~K, ~S) militi plebeio; tribuni oſadny… vládli sú [v Římě] ComestC 245a (oſadni ~K, ~S) tribuni plebis. Jen v Comest Ad 2: za lat. plebeius stč. též obecný Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
osadný, -ého, osadní, -ieho zpodst. m. osadník m. osadník, farník Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
osadní, osadný m. z adj. = osadník, kolaturník Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|