1. menši křesťanská náboženská obec (sdružená kolem kněze n. kostela): aby tu [v Chotči] kněz Svatoň vládl tiem kostelem a ossadku zpravoval za tři léta AktaKons 3,160 (1396); některé oſadce pro hřiechy jich dopouští [Bůh] kazatele a kněze nezpuosobného JakZjev 276b; kněžie mají li oſadku, to bude jako dcera RokLukA 176b; jakýž farář, taká oſadka, jakýž zprávce, tacíž poddaní KrčínHrad 14b; kostelníci kostela svato jilského… dicentes se a tu osádku habere ius melius, quam d. rex ArchČ 37,320 (1454)

2. čí [Kristova] skupina vyznavačů, obec přívrženců: okázal jest [Kristus] své prelátstvie a biskupstvie k svéj oſadce [tj. učedníkům] JakVečV 83b; věřících oſadka, to my, v něhožto [Krista] věří,…s ním sě spojuje [při přijímání] JakKrev 164b; uslyš prosby sluhy tvého a oſadky tvé, králi izrahelský KancJist 23; smiluj se [Kriste] nad oſſadku tvú KancJist 214

3. pevnost trvale osazená vojenskou posádkou: arx…bašta, woſadka VodňLact C2b; municeps…in municipio manentes… žoldnéři a kteří na woſadce přebývají neb se tam zrodili VodňLact O4a; municipium dicitur municio Woſadka, vohrada neb hrad pomezní vosazený, bašta VodňLact O4a