ortelný, ortelní adj., též ortylný, ortýlný; k ortel
1. jur. [o výroku] mající povahu soudního nálezu, zvl. rozsudku: toto obojie vypověděnie ortelné i ubrmanské svrchupsané obě straně jsú úplně přijeli TeigeMíst 1,257 (1426); páni purgmistr a konšelé…vyřkli jsú mezi týmaž stranoma osobně v plné radě stojíciema ortelním vypověděním takové ArchČ 14,439 (1429); purgmistr a konšelé…nálezem svým ortelným jsú nalezli a vyřkli ArchČ 15,544 (1451); ║ mocí tohoto zápisu ortelnieho vypoviedajíc vypoviedáme ArchČ 15,539 (1450) zápisu konečného rozhodnutí
2. jur. [o listu] odvolací, obsahující odvolání: litera apellacionis list ortelný Formulář Muz VIII G 13,278a. – Srov. ortel 3
3. ♦ list ortelný jur. (čí [právní autority]) přípis obsahující úřední popis právních skutečností, zvl. průběhu právního řízení, za účelem získání právní rady: přinesen jest nám list ortelný NaučBrn 1; páni milí, svědomí jsme vám v prvniem listu ortelniem poslali NaučBrn 4; fojtovi a konšelóm v Žilině:… Váš ortilny list dobře smy srozuměli Žilin 4b