opojiti sě, -ju, -jí pf. (ipf. opojovati sě); k opojiti
1. (čím) dosyta se napojit, v hojné míře se napít: i pichu i opogychu sě [bratři Josefovi] s ním ComestC 48b (~S, opichu se ~K) inebriati sunt; píte, přátelé moji, a opogte se, najmilejší JakZjev 425b (Ct 5,1 inebriamini: zapíte sě BiblOl, ~Lit, ~Pad, píte až do hojnosti ~Praž); s pánem Kristem z něho [kalicha] píti a jeho krví se opogiti a bez miery se naplniti PříbrZamP 151a (~M, se opiti ~A); žeť…krví se jeho [člověka dobrého] opogi [drak] PříbrZamP 224b (se opije ~A, ~M) naloká se jeho krve
2. opít se, zpít se: mnohé slyši, když sě opogy, že mluvie a řkúce: Ó, by vína na světě nebylo MatHom 283; ║ pakli jsi [mnichu] opogil se zlobivostí KorMan 73a dal ses opít, zaslepil ses
3. čím [jměním] obklopit se něčím n. nabýt v hojné míře něčeho: sbožím tiemto zemským opogywſe sě nebo zbohativše sě JeronM 29a (~O, ~P, ~U)
Srov. opiti sě