opivcě, opívcě, -ě m.; k opiti sě
čeho [vína] piják něčeho, kdo se opíjí něčím: toť člověk obžércě a opywcze vína Mat 176 (Mt 11,19: var. v. opilec 1) potator vini; řekli jsú [Židé]: …obžérce jest [Kristus] a opijwcze vína ŠtítSvátA 162b potator vini. – Srov. opijcě, opilec 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
opivcě, -ě m. opilec, pijan: opivcě vína
piják vína (
v. též opilec)
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
opivcě m. = opilec
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.