1. (čeho [vína], jaký [„vinný“]) piják (něčeho), kdo se oddává pití nějakého nápoje, zvl. opojného; [bez uvedení nápoje] opilec: pakli ten zlý panošě…rád pie s opilcy BiblDrážď Mt 24,49 (tak i ost.) cum ebriosis; nesmierní opilczy i všelicí pasobřišci DesHrad 79; toť člověk obžérce a opylecz vína Mat 32 (Mt 11,19: BiblPraž, opívce vína Mat 176, BiblOl, píjce vína ~Lit, ~Pad, píval vinný ~Drážď) potator vini; byl [císař]…laskav na žráče a na opilċe, ješto nikdy střézvi nebyli MartKronA 97a; řiekali sú jemu [Kristovi] blázen, opilecz, žráč HusPostH 130b; temulus weyn trunken, vinný opylecz SlovCath 472b; ti [mladí králové] bez miery živi jsú, opilczi a jedci velicí ŽídSpráv 58; musíť biskup býti…učitel, ne opilecz BiblPraž 1 T 3,3 (ne opilý ~Ol, ne vína píjce ~Lit, ~Pad) non vinolentum; bibutus trencker Opylecz SlovDief 43a; merolentus vinný opilecz SlovKlem 63b; v. opilcový. – Srov. opijcě, opilný 1

2. opilý člověk, člověk ve stavu opilosti, opilý: vikláním viklána bude země jako opilecz BiblDrážď Is 24,20 (Pror, BiblOl, ~Lit, ~Praž, opilý ~Pad) ebrius; dušě jako opijíc sě náboženstvím, činí jako opylecz ŠtítVyš 15b ebrius; Noe…první opilecz, jenž vínem se opil BřezSvět 6b; bithima chod opilczow SlovVodň 54b; chceš li sě opilczowi nasmieti, daj mu prachu z rúty teple píti LékFrantB 212a. – Srov. opilý 1