opijcě, opíjcě, -ě m.; k opíjěti sě
čeho [vína] piják něčeho, kdo se často opíjí něčím: non vinolentum ne opigce vína VýklKruml 316b (Tt 1,7: ne opilý BiblOl, ~Praž, ne vína pijce ~Lit, ne vínopijce ~Pad); v. též. t. 311b. – Srov. opilec 1, opivcě
Za lat. vinolentus stč. též vína opilec (SlovOstřS 120)