1. koho/co (čím [ohněm]) opálit, ožehnout: syny své za obět neb za svěceninu, ohněm aby byli opaleny, bieše obětoval [Achaz] ProlBiblL 160a (1 ad Mi); ktož by slepici opale…, i vlačil ji před sviněmi CestMandD 626; kohož hrom opalij LékFrantC 175a; ustulare opaliti SlovKlem 25b

2. co [skupinu stavení] spálit, vypálit: s těmi hrdly a s těmi zámky opálenými a zahubenými chcem rádi státi vedle VMtí ArchČ 6,403 (1422 ?); okolo Prahy opalyl [Jan Lucemburský] všecka předměstie SebrKron 7a; pusto mi učinil [pohnaný] i ploty súmezné opálil i jiné stavení Půh 4,368 (1464); ║ již jsú masopust opalyly DialBohU 32a iam carnisprivium depositionem ignis laetitia deduxerunt odevzdali ohni, do ohni hodili; Zambri pro zúfalstvie Opalil sě sám v svém domě Budyš 79b spálil se, tj. zničil sebe a svůj majetek ohněm

3. [o něčem vysušujícím] zbarvit do hněda, učinit snědým: decoloravit opalilo vel na barvě proměnilo MamKapR 44b (Ct 1,5: neboť mě jest slunce u barvě proměnilo BiblOl, pod. ~Lit, ~Pad, nebo vohořala sem od slunce ~Praž) opálilo; exusta est ohořala vel opalena, vulgaris habet zapálena jest VýklKruml 171a (Lam 5,10: var. aj. v. ohořěti 3)