omytie, -ie n.; k omyti
1. (v čem, čeho [tekutého, zvl. ve vodě]) omytí, očištění mytím, umytí (v něčem n. něčím): tekla…voda z [Kristova boku] našim hřiechóm na omytye KristA 103b (fig.); očistije ji [Kristus církev] omytim vody v slově života BiblOl E 5,26 (var. v. obmytie 1) lavacro (fig.); jakož tu [při křtu] vezme omytie na těle, takež na duši…vezme všem hřiechóm…omytie ŠtítMuz 150a; u vodě omytie [při křtu] ŠtítOpat 123b
2. (koho čeho, čemu) očištění, mravní očista (někoho od něčeho); [hříchu] smytí, smazání něčeho: již [duši] si…posvětil [Hospodine] mocí omytie tvého Aug 122a; Helizeus sedmerým v Jordáně omytím znamenal sedmi smrtedlných hřiechuov na křstu omytie ZrcSpasK 28; když komu přijde skrze kostelní svátost omytije hřiechóm ŠtítSvátA 137a; křest prvého omytije i pokánie, ješto j druhé omytije hřiešnému ŠtítSvátA 28a; vezma omytye křstem ŠtítBarlB 63
Srov. obmytie