omylovati, -uju, -uje ipf. (pf. omýliti); k omyl
1. co pochybovat o něčem (?): Tharana…omiluge milost VýklHebrL 229a (~K) abigens (překl. četl ambigens). – Srov. omýliti 1, omýliti sě 1
2. koho mýlit, uvádět v omyl: neb krále neomylugij [dobří rádcové], ti nezklamávají TovHád 131b