1. (koho/komu) zprotivit se, zošklivit se, stát se odporným (někomu); [o člověku, jeho činnosti ap.] omrzet (někoho): omyrzala jest jej [Hospodina] dědina jeho ŽaltWittb 105,40 (pod. ~GlosMuz, BiblLit, zmrzkoval jest dědinu ŽaltPod, v mrzkosti jměl BiblOl, potupil jest ŽaltKlem, v ohyzdu jest měl BiblPad, pod. ~Praž, liknoval sě jest dědiny ŽaltKap) abominatus est; opěti mě jest omrzala všěcka má snažnost BiblDrážď Eccl 2,18 (~Ol, ~Lit, ~Pad, pod. ~Praž) detestatus sum; chudý omrzy svému bližniemu BiblOl Pr 14,20 (~Lit, ~Praž, v nenávisti bude ~Pad) odiosus erit; abychom bohu neomrziely ŠtítVyš 34a ne offendamus Deum; svú hrdostí všem omrzie [pyšný] RadaOtcM 306; poňadž smysla, let přibylo [Zikmundovi], aby zlé vše omrzelo Budyš 20b; sorduimus…omrzieli sme vel mrzcí učiněni VýklKruml 98b (Job 18,3: smrdíme BiblLit, ~Pad, pod. ~Praž); tak omrzi jeho [člověka] to tělo, že často požádá na pánu bohu, aby smrt na ně poslal ChelčArc 5a; lidé, kteříž by se často mířili, omrzegí RokJanB 55b; dobroděnie dlúho prošené omrzy přijaté AlbnCtnostA 113b ♦ omrzěti sobě v du. omrzet se, navzájem se zprotivit: když neshovieta sobě dva manžely aneb sobě omrzyta ŠtítMuz 5b (omrzneta ~Klem); tiem sě chtě slíbiti blázen ženě, skrze něž sobě omrzita ŠtítMuz 19a

2. co („sobě“) zprotivit si, zošklivit si; [jídlo, činnost] znechutit si: všěcku krmi omrzala jest dušě jich [hříšníků] BiblOl Ps 106,18 (mrzkovala ŽaltPod, potupila jest ~Klem, v ošklivost jest měla BiblPad, ošklivila jest ~Praž, všelikého pokrmu liknovala sě jest ŽaltKap, v ohavnosti měla BiblLit) abominata est; vše [tj. práci, pokušení] sobě omrzie [líní lidé] a poběhnú před tiem pryč ŠtítPař 104a; Okusiec ducha božieho omrzy [člověk] všecko tělo JakBetl 73b; když omrzijſs sobě vše zlé TovHád 50a

3. co komu zprotivit, zošklivit, znechutit: ano jim [líným lidem] lenost všecko obtieží a omrzy a nedá se jim o nic stálého pokusiti ŠtítPař 104a; obturpare omrzieti SlovOstřS 141