|
|
|
omýliti sě, -ľu, -lí pf. (ipf. mýliti sě); k omýliti 1. upadnout do rozpaků, zaváhat: tak jakž k břehu se přichýli [koráb], tuť se Arnošt neomyli, aj, poče jej shledovati BawArn 4774. – Srov. omýliti 1, omyl 1 2. (v čem) zmýlit se, dopustit se omylu, splést se: ty [peníze], ješto ste v pytlích nalezli, vezměte zasě, zdaliť by se omylili [ti, kdo je tam vložili] BiblCard Gn 43,12 (~Lit, pod. ~Ol, aby snad z omýlenie se to nestalo ~Praž, zblúzením ~Pad) ne forte errore factum sit; omyliw sě ten učeník, mně, by vzal medu, i vzě olejě OtcB 63a deceptus; omýliv sě a maje za to, že by mně svědčil [list], odevřel sem jej ListářRožmb 4,141 (1449); umieraje otec jich a chtě požehnánie dáti Ezau, i omylil se, že byl slepý, i da Jákobovi požehnánie RokJanB 42a; právo se spravedlivé neomýlí NaučBrn 82 (1493); ║ prosí [obžalovaný] písařě, aby jemu vizu [v deskách] znamenal, a to proto, aby potom písař sě neomylil proměniti DubA 20a aby…omylem něco v žalobě nezměnil; ač vy se neomeškáte, neomýlíte v předepsaných věcech [tj. v dodržování sjednaných artikulů] BřezKron 399 si vos ipsos non neglexeritis nepřestoupíte-li…věci 3. o koho, o co [podobného] zmást se podobou něčí n. něčeho, dopustit se omylu záměnou za někoho n. za něco: tiem, že j dořekl [prorok] „v božiem“ [světle], jako vystřiehá, abychom sě o jiné světlo neomylyly ŠtítSvátA 224a; varuj se [lékař], aby se neomylil o čiepek a neb o list LékFrantA 55b (~Křišť 51a); židé…bojiec se, aby se o svatého Jakuba [podobného Kristu] neomylili PasKal E5b (sě… neobláznili ~MuzA, ~KlemA, ~Tisk) 4. čím [ranou] chybit se, nestrefit se, minout se cíle: když jim [odsouzencům] rány nic nemohly učiniti, …diviechu sě katové tomu velmi, mnějíce, by sě omylyly udeřením JeronM 58a (~O, ~P, ~U) credentes se ictus fefelisse Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
omýliti, -ľu, -líš dok. zklamat, zmýlit, uvést v omyl, ošálit, oklamat; — omýliti sě splést se, zmýlit se; (čím) chybit se, minout se; (o co) zaměnit co s čím, splést se s čím Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|