oltářový, oltářěvý adj.; k oltář
1. jsoucí součástí oltáře, (ve funkci gen.) oltáře: do rohu oltarzoweho ŽaltWittb 117,27 (var. v. oltářní 1) altaris; když položí všěcky kameny oltarziewee jako kameny popelové BiblDrážď Is 27,9 (oltarzowee Pror a ost.) altaris; přichvátil se [Joab] rohu oltarzoueho BiblCard 3 Rg 2,28 (~Ol, ~Lit, oltáře ~Pad, ~Praž) altaris; na úhlech oltarzowych jich [Židů] oltářóv BiblOl Jr 17,1 (oltářuov jich ~Drážď a ost.) in cornibus ararum
2. určený pro oltář; [o službě, pomůckách] oltářní: bděte…v službě oltarzowe BiblCard Nu 18,5 (~Ol, oltářě ~Pad, ~Praž) altaris; kteréž k užitku kněžskému příslušiechu, to vše počítáchu [Židé] mezi nádobie oltarzowe ComestC 75a; ten oltář měděný…vynesl [král] ven z chrámu a s miesta oltarzoueho BiblOl 4 Rg 16,14 (~Lit, ~Pad, oltáře ~Praž) altaris; ponocijí [kněží] v službě oltarzieue BiblOl Ez 40,46 (oltářě ~Pad, ~Praž, chrámové ~Lit) altaris; palla ubrus oltarzowy SlovOstřS 99
Srov. oltářní