okryti, -ju, -je pf. (ipf. okrývati); k krýti
koho/co (čím) pokrýt, opatřit něčím rozprostřeným n. rozmístěným po povrchu: ani Šalomún ve všiej slávě jest okrit jako jedno z tohoto [kvítí] BiblDrážď Mt 6,29 (var. v. odieti 3) coopertus est; zlato, jímžto byl chrám vnitř okován a okryt LyraMat 148b quo operiebantur parietes; okry sobě hlavu [při inhalaci] LékChir 206a