1. koho/co [člověka n. zvíře] zkrotit, zbavit divokosti, učinit povolným, mírným; [zvíře] ochočit, učinit krotkým: roztrhováše [posedlý] řetězy…a žádný nemožíše jeho okrotiti EvOl 284b (Mc 5,4: BiblDrážď, ~Ol, skrotiti ~Lit, ~Pad, ~Praž) domare; všeliké ptačstvo i všeliké zvieřě i všeliký hadový národ móž člověk okrotyty AlbRájA 8b domantur et domita sunt a natura humana; najprv je [dobytče] okrotij, z stáda vynma ŠtítSvátA 212b; aby pyšní byli okroczeni ŠtítBrigP 78b propter domandos superbos; ║ jenž [Izraelští] sou od žádosti jmění krále Saule žádnými…pohruožkami nedali se Samuelovi okrotiti BechNeub 71a odvrátit

2. co [jazyk, žádost ap.] zkrotit, podřídit své vůli, přemoci, ovládnout: jazyka ižádný člověk nemóž okrotity, nepokojného zlého, plna jědu smrtedlného ŠtítBojVyš 6b (Ja 3,8: ukrotiti BiblOl, ~Pad, skrotiti ~Praž) domare; i železnú mysl okroty milost ŠtítVyš 48b domat; ta duše, která ještě svých všech žádostí…neokrotila ani pod se všech podrobila PříbrZamP 155a (~A, neukrotila ~M); musíš…jazyk tvój skrotiti a súžiti a jakž muožeš okrotiti AlbnCtnostA 70b

3. koho [rozhněvaného ap.] upokojit, uklidnit, uchlácholit: okrotyw [Mojžíš] pána boha ComestC 79a (ukrotiv ~K) placato Domino usmířiv; placa okrot [Ježíši] patrem otcě SekvUKA 17a; tak jest chtěl okrotiti pán Ježíš své bojovníky HusVýklB 70a (obrátiti ~N); mulcere obměkčiti, okrotiti SlovOstřS 140; sedare obrotyty (m. okrotyty ?) SlovZdík 270. – Srov. okojiti 1