okrašovati, -uju, -uje ipf. (pf. okrásiti), též okrasovati
1. co okrašlovat, ozdobovat, zdobit: že okraſſugie [matka] své sieni LegKat 254; okraſſigete hroby lidí pravedných KristA 83b; to hubené tělo… li číš a… okraſſugeſſ MatHom 334 ornas; že své hrdlo holením okraſuge BřezSnářM 58a quod…ornet činí pohlednějším, upravuje; decoro…, id est pulcrum facere okrazowati SlovDief 83a
2. koho/co (čím [důstojným]) zdobit, zušlechťovat, povznášet: jazyk múdrých okraſſuge umění EvOl 193a (Pr 15,2: var. v. okrašlovati 2) ornát; co škodí urozenie sprostné tomu, jehožto nravi dobří okrauſſgi? MatHom 35 adornant; decorans okraſſuge sponsas chotě, t. dievky, gloria slávú HymnUKA 119a; ║ Okraſuy ji, jakž chceš, ohraď ju vším dobrým PasMuzA 467 (var. v. okrašlovati 3) vynášej si, vychvaluj si ji ♦ okrašovati sě být ozdoben, stkvít se: tak [tj. svými ctnostmi] někdy i svaté ženy…okraſſowali sě, poddány jsúce vlastním mužóm BiblDrážď 1 P 3,5 (okrašlevaly sě ~Ol, okrašlováchu sě ~Pad, pod. ~Praž) ornabant se