oklamovati, -uju, -uje ipf. (pf. oklamati)
koho oklamávat, klamat, podvádět: zdá se vám snad, byste boha oklamali? Ba věrně, sami sě oklamugete JeronM 12a deluditis vosmet ipsos; chudé utiskáte [preláti], bohaté a mocné žertujete a prostřednie oklamugete (oklamáváte gl.) KorMan 112b; ║ miesto, na němž črt obykl mnohé oklamowaty, jest lože ŠtítKlem 110b svádět (srov. oklamávati 2); calumpniabantur zrazovali…vel oklamowali VýklKruml 198a (Mi 2,2: zrazovali sú mužě a duom jeho BiblDrážď, ~Ol, ~Lit, křivdu činiechu muži ~Pad, bezprávie činiechu muži ~Praž) lstivě ubližovali muži (srov. oklamávati 4)