oklamati sě, -aju, -á pf. (ipf. oklamávati sě); k oklamati
1. v čem zmýlit se, splést se, dopustit se omylu: Oklamal by se, když nemáš k tomu jistoty…, že ten, kdož pravdu zná…, ovotce jejie plodí, kteréžto jest láska AktaBratr 1,216b (elipsa v tom); abychom ne ve všem poslúchali pochlebníkuov,…neb v tom lehce se oklamame AlbnCtnostA 35a
2. (o co) ošidit se: kdyby kto sto kop dal za haléř, oklamal by se JakZjev 297a; múdrý o málo se neoklamá TovHád 93b; oklamagi se [nepravověrní] o své spasenie AktaBratr 1,59b připraví se; ║ čiň dobře zde, dokud máš čas, po smrti se sám oklamaſs, <u> věčném ohni hořeti máš PísRoud 364 dočkáš se zklamání (srov. oklamati 4)