ohrázěti, -ěju, -ie ipf. (pf. ohraditi)
1. koho čím [žádoucím] opatřovat, zahrnovat: hojnější ctí mají ohráżeni býti a ctěni chudí a zavržení a robotní lidé AktaBratr 1,314b
2. co/koho (ot čeho) zabezpečovat, zajištovat, chránit (před něčím); [čest] hájit: ve cti sobě tak věrna buďta [manželé], aby jeden druhého čest ohrazel, kudyž moha ŠtítOpat 179a; aby za ty prosili boha, ješto svú tělesnú prací od jich ohrazegy je nedostatkóv ŠtítOpat 184a; čest ohrazeti dvoru jejie [královny] ŠtítŠach 308a; kdyžť jest od nie [svátosti oltářní] odlúčeno našimi dóvody to, proč jest ta svátost ustavena, tehdy, když ji budete ohrazeti nebo lepšiti, nic se k ní nepřihodí ChelčBisk 12b
3. jur. co komu vyhrazovat, vymiňovat, pravoplatným způsobem zajišťovat: já [„řečník“] ohraziem N. opravenie prvé, druhé i třetie po konšelském orteli zvěděti, jestliže sem to ohradil, jakož právo jest, móž li to hodně mieti PrávSasD 307a (~A, ~C, ~E, obhráziem ~B) so dinge ich; ohraziem jemu jeho potaz PrávSasD 307b
Srov. ohrazovati