ohav́enie, -ie n.; k ohaviti
1. (koho) zohavení, zohyzdění (tělesné): jeden z nich každý [tj. zloděj, loupežník a zrádce] vydal se v nebezpečenstvie neb k ohawenie neb k smrti KorTrak y1b k zmrzačení; že sedmnáct dní slunce svú barvu ztratilo, mnozí řekli, že jest to pro ohawenie [tj. vyloupání očí] Konstantina ŽídSpráv 349
2. potupa, zneuctění: infamia, ignominium ohawenie SlovKlem 55a
Srov. ohava