1. [o osobě] otrlý, ke zlu otupělý, nestoudný: nebo vešken duom izrahelský ohyraleho čela jest a tvrdého srdce BiblDrážď Ez 3,7 (var. v. nestydatý 1) attrita fronte; ohyrala smrt, jež tisíce činy hubené lidi popadá Aug 91b; ale z toho nenie [žena] nemúdře ohyralaa,…hledajíc…v doufání vyproščenie ŠtítSvátA 130a impudenter agens; procax rychlý vel klevetný vel ohyraly SlovOstřS 104; attrita…, id est inverecunda et ad malum asueta nestydatého, alia habet ohyraleho VýklKruml 174a (ad Ez 3,7): praevaricatrix ohyrala, vulgaris antiqua habet pohýřilicě VýklKruml 156b (Jr 3,8 praevaricatrix Juda, soror eius: přestupitedlnice ~Lit, ~Praž, přestupnice ~Pad); rovně jsú tito lidé ohyrali jako psi, že nic nedbají na milého boha ani na kněžská napomínaní RokPostB 577; desetkrát s podobnější k kurvě nestydaté, bezectné, lživé a ohejralé nežli já List VýbAkad 2/2, 206 (1468)

2. [o chování] nebohabojný n. nestoudný, hanebný: i dokud tobě, hubené stvořenie, taká smělost tak jako ohyrale přistúpenie, kterak nestydatě k takému přistúpáš kniežeti jsa jemu vinen ModlMil 3b; otejmi [Hospodine] ote mne žádosti a mysli ohyrale, nepoctivé, zabylé, hněvivé Aug 101a; neb jsú to [dotyky milenců] jako přědjieždky pravé nešlechetnosti ohyralee ŠtítVyš 27a; jakož vy chcete míti [z Prahy Sodomu] a sobě udělati svými ohayralymi hříchy zjevnými BechNeub 101a; náramná neb ohyrala smrt Aug StrahovDG V 3,166b importuna