|
|
odiv, -a/-u m., odiva, -y f.; k div, dívati sě 1. ♦ na odiv(u), k ódivu (komu) na odiv, na podívanou, k dívání se (jako na něco pozoruhodného n. podivuhodného): přiveďte mi Juřie k súdu na odyw všemu lidu LegJiřB 609; tvá hlava bude sťata…na odywu…všemu pohanskému lidu LegKat 3210; položeno jest [město Babylón] mně na odyw Pror Is 21,4 (BiblLit, na odywu ~Ol, v div ~Pad, na podivenie ~Praž) in miraculum; oblekl [Herodes Krista] v bielé rúcho na smiech a na odywu ZrcSpasK 99; budú [odpadlíci] všěm k uodywu ŠtítBarlB 48; pozdvihli jsú jich [bohoslužeb]…až do nebe na odiwu lidu slepému ChelčPost 47a 2. div, podivuhodný úkaz: neslýchánú tu odwŭ řkúce: To j podobno k div<u>, že tito, z Galilé jsúce…, všech jazykóv řěči j<majú>LegDuchM 1; ptačstva jest taká moc, že odywa CestMil 73b quod est admirabile valde; ║ cedrus, palma i oliva, dřievie veliká odiwa BawArn 2824 podivuhodná rozmanitost stromu 3. hrůzná podívaná, jev budící úžas, hrůza: ó kaká odywa sta sě, Jesu Kriste, nad tvú ladú LegKat 2271; učinil [král] odiwu mnohú, vstúpil jiej [královně] na hrdlo nohú LegKatMenP 290; nedaj [Ježíši] na ny té odywy, by ny přěmohl diábel lstivý Vít 34b; tyto věci [tj. vraždění], když jáz vzvěděch…, k tej odywie jidech JeronM 55a ad tantum…monstrum; Odywa spectaculum KlarGlosA 305 (De monstrosis hominibus); položím město toto v uodywuv (m. v uodywu) a v hvízdanie Pror Jr 19,8 (v odiwu BiblOl, ~Lit, ~Pad, v podivenie ~Praž) in stuporem; bude všěcka země v pustinu a v uodywu Pror Jr 25,11 (BiblOl, ~Pad, ~Praž, v uohyzdu ~Lit) in stuporem; ješto spolu biechu u té odivy [ukřižování] BiblLit L 23,48 (při tom divadlu ~Pad, k dívaní EvOl) ad spectaculum; ║ v kacie je [Ježíšovy ruce] viźu odywie UmučRajhr 226 v hrozném stavu 4. úžas, ohromení: odstúpil [anděl] od něho…, neb jest byl [Petr] u velikém odywu ComestK 259b in maximo stupore; potepu [Hospodin] všeliký kóň na odywu BiblOl Zch 12,4 (na odiw ~Lit, ~Praž, v strachu ~Pad) in stuporem do strnutí. – Srov. obdiv, odiv́enie Ad 3: za lat. monstrum stč. též potvora, šelma Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
odiv m., odiva f. div, podivuhodný úkaz; na odiv(u), k ódivu (komu) na odiv, na podívanou, k dívání se; hrůzná podívaná, jev budící hrůzu, úžas, ohromení ( srov. obdiv) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 
odiva f. = div, podívaná Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947. 
|