|
|
|
odieti sě, -děju, -děje pf. (ipf. odievati sě); k odieti 1. (čím, v co [do šatů]) obléci se (do něčeho), odít se (něčím; kniž.): ať sě oblekú, již ottirhujú mně, hanbú, a odieyu sě jak v dvojduchým v hanbu svú ŽaltWittb 108, 29 (přikryti buďte…hanbú ~Klem, BiblOl, ~Lit, ~Pad, pod. ~Praž, ŽaltPod, pokryti buďte ~Kap) operiantur; že ste vy [dívky] směly v nevěrný plášček sě odyety DalC 15,9; viděchu mládence…, an se odiel bielejm oděvem EvPraž 13a (Mc 16,5: oděna ~Zimn, ~Beneš, pod. BiblPraž, přioděného ~Drážď, ~Ol, oblečeného ~Lit, ~Pad, přikryta EvSeit, pod. ~Víd, ~Ol, pokryta ~Rajhr) coopertum; odyew sě [jinoch] v loktuši po nahém těle BiblDrážď Mc 14,51 (~Ol odien sa košilí ~Lit, ~Pad, ~Praž, oblečen jsa EvOl) amictus sindone; ona [Rebeka] vzchopivši brzo plášť na sě, odie sě BiblCard Gn 24,65 (~Ol, pod. ~Praž, zakryla sě jest ~Pad) operuit se; majíce pokrm a čím bychom se odieli BiblLit 1 T 6,8 (~Pad, ~Praž, čím bychom sě odievali EvOl, jímžto bychom sě přioděli BiblOl) quibus tegamur; o nichžto [kacířích] sě zdá, by sě čistotú, almužnú, modlitvú jako ruchem nábožným (-buo- rkp) odyeli MatHom 92 se vestě circumdare; jimi [ctnostmi] jako krásnú sukní se odiegeſs Čtver 2a; odiey se dobře, aby se potil LékFrantA 102a; ║ brněmi a štítem a helmy sě odiegij proti tobě otevšad BiblOl Ez 23,24 (~Lit, ~Praž, přistrojie se ~Pad) armabuntur se ozbrojí, vyzbrojí se; v krov sě zlosti odiew [Zikmund] Budyš 20a propadnuv zlobě 2. v co, čím [vlastností] stát se nositelem něčeho, oddat se něčemu: v dvojí zlobu sám sě odiel [král] Budyš 21a; indues eam odiegieſſ sě jí VýklKruml 124a (Sir 6,32: v uoděv slavný oblečeš sě v ni [moudrost] BiblDrážď a ost.) 3. v koho, v co vzít na sebe podobu někoho n. něčeho, ztotožnit se s někým n. s něčím; [o ďáblu] zamaskovat se: v to zatmělé slunce na kříži, vnitř velmi čisté a krásné, ale zevnitř mrzké a ohavné, celým životem se odieti PříbrZamM 2a; kterak se jest diábel odiel v něho [hříšného člověka] ChelčBoj 361a; diábel odiege se v ty dary [pokoj, čistotu ap.] ChelčArc 35a; ║ ne obránci, ale pohubitele <v> tvárnost sě odiel [Zikmund] Budyš 2b formam induit stal se zhoubcem Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
odieti, -děju, -eš dok. (koho, co čím, v co) obléci, odít; ozbrojit, vyzbrojit: protož musí dobře odien býti ten, ktož chce s ním v boj vjíti; (co, koho čím) pokrýt, obestřít; zahalit: aby mrtvého chudého tú oponú odieli; opatřit něčím, vybavit, obdařit; (čím) zamaskovat se někým, něčím; — odieti sě obléci se, odít se; vzít na sebe podobu někoho, něčeho; zamaskovat se; oddat se něčemu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|