ˣochotnúti, -nu, -ne pf.; k ochotiti
koho čím oblažit, potěšit: doniž nebude [Pán] súditi súdem všeho lidu obecně a ochotne spravedlné svú milostí BiblKunšt Sir 35,25 (ochotí ~Drážď, ~Ol, ~Lit, ~LitTřeb, ~Bosk, ~Dobr, ~Duch, ~Mosk, ochytí ~Boč, ~Mlyn, ~Kladr, utěší ~Mik, ~Pad, ~Praž) oblectabit