ochocovati, -uju, -uje ipf. (pf. ochotiti)
koho čím [prosbou] nakloňovat si, získávat si, činit ochotným: pány prozbú ochotywye (m. ochocuje; emend. Jireček) a chuzším dary slibuje [král] AlxV 1482. – Srov. ochotiti 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

ochocovati, -uju, -uješ ned. (koho) činit ochotným, poddajným; lákat, získávat
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
