obětujúcí adj.; k obětovati
[o osobě] obětující, konající oběť bohu: jedno obyetugyczy kněžé pod obojí osobú posvátně mají přijímati Traktát UK XVIIC 15,194b — zpodst.: aby…posvěceny byly obietugicich rucě BiblPad Ex 29,33 (~Praž, ofěrujících ~Card, ~Ol, ~Lit) offerentium; veliký jest rozdiel…mezi obietugiczymi, totiž kněžstvem, a mezi přijímajícími, totiž lidem obecným KorMan 4a. Srov. obětník