obykati sě, -aju, -á ipf.; k obykati
v čem [v ctnostech] cvičit se v něčem, osvojovat si něco: jenž [Oniáš] od svého dětinstva v šlechetnostech sě obykal BiblMuzSZ 2 Mach 15,12 (~Lit, jest obykal ~Pad, sě obcházal ~Drážď, ~Ol, sě obieral ~Boč, ~Mosk, zachovával se ~Praž) in virtutibus exercitatus sit; od svého dětinstva v šlechetnostech se obykal BřezSnářM 6a (~S)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obykati, obvykati, -aju, -áš ned. zvykat si, navykat, přivykat; zakoušet, trápit se, trpět; (v čem) často se zabývat něčím, zaměřovat se na něco; — obykati sě, obvykati sě (v čem) cvičit se v něčem, zabývat se často něčím
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.