obvlástní, obvlástný adj.; k obvlášč, oblástní
[o světci] obzvláštní, neobyčejný: všěm míl bieše, že i súsedé…nazýváchu jeho obwlaſtnym sluhú božím OtcA 3a (obláštním ~B, ~C, ~D, ~E); ║ chceš li hleděti k tomu odměření obwlaſtnimu na tré lidu křesťanského ChelčLid 99a (expr.) prazvláštnímu. – Srov. obvlášční, oblástní
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obvlástní, obvlástný, obvlášční adj. obzvláštní, zvláštní, neobyčejný, mimořádný, nikoli běžný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.