obvazovati sě, -uju, -uje ipf. (pf. obvázati sě), též obvaźovati sě; k obvazovati
1. čím [nežádoucím] spoutávat se, nechávat se ovládat: hodnéť by bylo [vdově] viece sě světem neobwazowati druhými svatbami ŠtítMuz 13b (aby se druhými svatbami nevrobovala ~Opat); ║ ktož nezpravuje cizích skutkóv ani sě obwazugye cizím činěním AlbRájK 141 (~B, sě vieže v cizie činy ~A, ~C) bere na sebe cizí práci
2. čím, s čím, v čem [o činnosti, zvl. světské] zabývat se, zaměstnávat se něčím, věnovat se, oddávat se něčemu: nižádný rytieř boží obwazuge sě svěcskými věcemi BiblDrážď 2 T 2,4 (pod. ~Ol, neplete se v svěcké věci ~Lit, ~Pad, ~Praž, pod. EvOl) implicat se; čím viece obwazyge sě [duše] duchovnú věcí, tiem méně tělesných tbá AlbRájA 10b altiori studio exercetur ad summa; tomu chce [duše], čehož dotýká, s tiem sě obwazugie a s tiem jest neprázdna AlbRájK 132 (~A, ~B) ad id trahitur appetitus s tím se obírá; tehdy zajisté v svatém Písmě užitečně se obwazugem MatHom 238 animum intendimus; ktož sě móž s duchovní věcí obierati, neobwazug sě pro tělesné sbožie světskými pracmi ŠtítBes 221
3. čím [povinností] brát si na starost něco: aby se tiem neobwazowala [Demetriada], by almužny činila sama ŠtítVávra 161b. – Srov. obvázati sě 4