|
|
|
obvazovati, -uju, -uje ipf. (pf. obvázati) 1. co čím [tkaninou] ovazovat, ovinovat, omotávat: vínek lněný, jímž se hlava obwazuge [při biřmování] AktaKost 22a quod complexum est capiti. – Srov. obvázati 2 2. co [ránu] obvazovat, zavazovat, ošetřovat obvazem: jenž uzdravuje zetřělé (ztrzielene rkp) srdcem i obwazuge zetřenie (zetrzene rkp) jich ŽaltPod 146,3 (svazuje ~Wittb, BiblDrážď, uvazuje ~Praž, přivazuje ŽaltKlem, ~Kap, BiblOl, ~Lit, ~Pad) alligat contritiones; to maž [přelomenou kost mastí] často a obwazuy, ažť i ucelé LékFrantA 112b; tak ránu obwazowati LékFrantC 171b 3. koho, co [srdce] čím, v čem [nežádoucím] spoutávat něčím, zaplétat do něčeho: sprostných lidí srdcě v hřiešiech obwazugy [někteří kněží], břemena veliká z malitkých hřiechóv vieží na lidi JeronM 7a alligant; ktož v hřiech upadne, toho hřiech obwazuge dálež, dálež zlým obyčejem ŠtítMuz 77b (~Jez, ~Sáz, ~Opat) ligat; ║ kúpenie lži, skrzě něžto chtěli jsú [židé] pravdu božieho vzkřiešenie zatajiti, věčnú vinu jě obwazugie MatHom 396 zatěžuje 4. koho v co [povinnost] zavazovat k plnění něčeho: desátek chudším děvčičkám toho, co ziskovala [Alžběta], vždy dávala…v ten dluh je tiem obwazugycz, aby páteřě pěly ŠtítAlžb 454a. – Srov. obvázati 9 Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
obvazovati, -uju, -uješ ned. obvazovat, ovazovat, ovinovat, omotávat; spoutávat něčím, zaplétat do něčeho; (koho v co) zavazovat k plnění něčeho; — obvazovati sě spoutávat se, nechávat se ovládat; (čím, v čem) zabývat se, zaměstnávat se, věnovat se, oddávat se; (čím) zavazovat se k něčemu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
obvazovati nedok. = spoutávati; — obvazovati sě (čím) = zavazovati se (k čemu) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|