1. koho čím [cenným] obdarovat něčím jako svatebním darem, obvěnit (arch.): juž nevěstú slovu chotě, jenžto mne nezměnil, svým mě prstencem obwyenyl LegKat 1084 (v rýmu) svůj mi prsten věnoval; že s [duše]…jako smluvena k oddání, věrú obwieniena Kruml 266 (fig.)

2. co komu [muži] věnovat jako dar do manželství: král svého syna Margretú oženi a po nie jemu Rakúsy obwieny DalP 88,16 (příd. 2; ~Fs; v rýmu) das lant…wart ym mit ir gegeben

3. jur. [o manželovi] co [peněžní částku] komu [manželce] pro případ vdovství darovat a právně zajistit (připsat) něco v hodnotě převyšující manželčino věno v stanoveném poměru: když po vdově tisíc kop jmenují, má [manžel] zase obẇieniti dva tisíce kop vedlé práva VšehK 139a (má se obwieniti ~B); jí [Jitce] přátelskú úmluvú 1 ½ sta kop gr. na tom statku jest ukázáno a obvěněno ArchČ 37,1744 (1456); i když jest jmenované Margrétě muž její právem zemským věna neobvěnil a neukázal ArchČ 37,88 (1456)

4. jur. [o manželovi] co, proti čemu [proti manželčinu věnu] (komu [manželce]) připsáním vlastní částky v stanoveném poměru nadlepšit, převýšit něco: panně třetinu výš jmá obwienieno býti, co se po nie jmenuje TovačB 39b; ktož pannu pojímá, ten třetinú výš vedlé práva zemského má obẇieniti proti tomu, což po panně jmenováno jest VšehK 138b; já Jindřich…pannu Anežku k svatému manželstvu pojíti jmám a proti dvěma tisícóm zlatým uherským podle řádu a obyčeje země České obvěniti jmám ArchČ 9,359 (1484); což sú jemu po jeho ženě jmenovali, že jest proti tomu obvěnil vedle řádu a obyčeje zemského ArchČ 9,537 (1491). – Srov. otvěniti, nadvěno