obrostlý adj.; k obrósti
1. [o vousech] narostlý (kolem dokola), rozrostlý, mohutný: jeden muž starý, nádobný, s uobroſtlu bradú PasMuzA 399 (~KlemA, s ubroſtlu ~Tisk, s obroſtlu ~Kal) barba prolixa s dlouhým vousem. – Srov. obroščený
2. (čím [vlasy, mechem ap.]) obrostlý, hustě porostlý, zarostlý: člověk všeho chlupatého těla, kromě dlaní a tváří všeho obroſtleho až do pát OtcB 147a crinitum; uzřě [poustevník] hrozné miesto a dřievím obroſtle OtcB 169b (dřievím obroſtle všady ~A, ~C, ~D, ~E) arboribus hinc inde circumdatum; uměj příhodu súditi, čelemť obroſtlim prosvietí, potom sě lysinú svietí KatoU 8b (obrostilým ~Vít) capillata vlasatým; neb jest [zeď] všecka obroſtlá mchem CestMandA 220b; plena plumis obroſtla peřím, opernatělá VýklKruml 177a (Ez 17,3: plná peřie BiblDrážď a ost.); lanuginosus…, plenus lanugine mchem obroſtly VodňLact M6a; ║ an stojí [na věži] svatá Mařie Magdalena vobrostlá CJM 4/2,350 (1497) s dlouhými vlasy (?). – Srov. obrostilý
Ad 1: za lat. prolixus stč. též dlúhý. – Ad 2: za lat. crinitus stč. též vlasatý