obražovati sě, -uju, -uje ipf. (pf. obraziti sě); k obražovati
1. narážet, vrážet do sebe (navzájem): obrazowaſſta sě děťátka u břišě jejiem [Rebečině]…, pohráváchu neb nohami sě strkáchu ComestC 33a (obracováchu se ~K, pod. ~S) collidebantur. – Srov. obrážěnie
2. [o zvuku] o co odrážet se od něčeho, rozeznívat se ozvěnou o něco: kdyžto se hlas o skálu obrażugie OtcC 175b (sě…obrážie ~B); povyk jich [Řeků] o blízké se povětřie obrazowaſſe rozléhaním TrojK 146b (~A, ~S, ~O, sě obrážieše ~L) in vicino aere multipliciter echonizant. – Srov. obrážěti sě 3
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
obražovati, -uju, -uješ ned. (ražbou) vyrážet; (koho v co) zraňovat, poraňovat někoho; (o co) dorážet, útočit nárazy na něco: vicher, jenžto sě o stěnu obražuje; — obražovati sě narážet, vrážet do sebe (navzájem); odrážet se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.