obrúbiti, obrubiti, -b̕u, -bí pf.; k obrúbati, obrubati
1. co [součást těla] komu zásahem sečné zbraně odstranit, zvl. useknout: tomu [nevěrnému] káza [Vladislav] na nátoně hlavu obrubiti DalCr 59,50 (příd. 5; var. v. obrúbati 1) slahen; komu usta aneb nos, oči, jazyk aneb uši anebo nohy, ruce by obrubili Žilin 109a wirt…dar an gelemet
2. co sekáním n. řezáním kolem dokola zbavit něčeho čnícího: komu se vidí ve snách, ano jemu všecka hlava obrubena BřezSnářS 87 (obrulena ~M) caput abrasum sit oholena; každý chtě…tak učinit vieře, jakž jest ji sobě vhod skrojil a obrúbil ChelčSíť 9b (fig.) osekal, oklestil
Ad 2: za lat. abradere stč. též otholiti, snieti