oborník, -a m.; k obora
1. oborník, osoba pečující o oboru (srov. „obora“ 3): Marta Kumánová…svědčila, že byli kúpili dvuor v Ovenci vedle oborníka nebožčík oborník Vaněk Pečeně a Duchek Kumán, muž muoj ArchČ 9,520 (1490)
2. jm. osob.: Procopio dicto Obornik ArchČ 28,673 (1421)